My dva

Abyste se o nás dozvěděli něco nového, rozhodli jsme se s asistencí naší báječné manažerky Terezky (které moc děkujeme) zodpovědět pár otázek. Kdyby Vás zajímalo více věcí, budeme rádi, když nám napíšete na sociálních sítích jako je instagram nebo facebook, popřípadě se nám můžete ozvat na email. Vše najdete v kolonce kontakt.

1) Co pro vás znamená Persona a proč jste zvolili tento název

Šimon: Pro mě osobně PERSONA znamená opravdu moc. Příležitost i zodpovědnost, radost i starost... Je toho hodně. Ale především vím, že je pro mě PERSONA výsledkem něčeho, co jsem si už strašně dlouho přál. Moct předávat svoji lásku k divadlu dál. Co se týče názvu, tak ten má dva takové hlavní významy. Persona přeloženo jako maska s odkazem na divadlo a Persona přeloženo jako osoba, jelikož jsme projekt snažící se přiblížit divadlo lidem.

Edith: V tuto chvíli je pro mě PERSONA snad úplně všechno. Nedílná součást mého života. Vím, že má budoucnost, že může lidem i divadlům pomoct, což je pro mě zcela zásadní. PERSONA je pro mě nejen vyjádření naší vášně k divadlu, ale také našeho přátelství. Myslím, že je to něco, co do mého života zkrátka patří.

2) Jak vás napadla myšlenka vytvořit web o divadle?

Šimon: Většina z vás už ví, že PERSONA je našim druhým projektem. První takovou vlaštovkou byla stránka Divadlo našima očima, kterou jsme s Edith vytvořili když nám bylo zhruba 13 let. Po několika letech fungování jsme se rozhodli se stránkou skončit, jelikož už nesplňovala naše očekávání. S příchodem karantény se v nás zrodil nápad na tento nový projekt, na který máme díky DNO i díky tomu že už jsme starší zcela jiný pohled a přesně víme, kam má mířit.

Edith: Do dneška si pamatuju, jak mi Šimon před lety zavolal a s úplně klidným hlasem se mě zeptal, jestli nechci založit divadelní projekt. Já mu s klidným hlasem odpověděla, že klidně a ještě ten den vzniklo DNO. Dneska, když na to vzpomínáme, nemůžeme se přestat smát tomu, jak náhodné to celé bylo. PERSONA už je mnohem promyšlenější projekt, na kterém jsme pracovali dlouho předtím než jsme ho ukázali světu.

3) Jaký cíl má Persona?

Šimon: Chceme ukázat lidem, pro které je divadlo zatím dosud neobjeveným tajemstvím, že jde o druh umění poskytující naprosto neskutečné zážitky. Chceme dát mladým lidem vědět, že divadlo už dávno není pouze Shakespeare s tragickým příběhem Romea a Julie nebo Moliérův Lakomec. Rádi bychom vzbudili v lidech zájem a lásku o divadlo, protože moc dobře víme, jaké možnosti to člověku poskytuje.

Edith: A nejen to. V těchto chvílích nám jde i o to, abychom divadla co nejvíce podpořili, protože situace, ve které kulturní instituce ocitly, není ideální a podpora ze strany diváků je velmi podstatná. Tímto bych také ráda poděkovala všem lidem z mého okolí, kteří se mě na základě informací z našeho instagramu ptají nejen na jaká představení mají zajít, ale i na možnosti podpory divadel. Věřím, že nebudete litovat.

4) Pro koho je tento web určen?

Šimon: PERSONA je určena každému, kdo má chuť podívat se divadlu tak trošku pod pokličku, pochopit proč je tento druh umění nepostradatelný a čím to je, že nás tolik fascinuje. Na začátku projektu jsme si určili cílovou skupinu 15 - 25 let. Jak se ale stránka rozběhla, zjistili jsme, že je tu potenciál oslovit rozhodně větší skupinu lidí, za což jsme neskutečně rádi a uděláme vše proto, abychom si udrželi čtenáře a fanoušky všeho věku.

Edith: Lépe bych to neřekla. PERSONA je určena všem, které divadlo zajímá. A je jedno, jestli jste profesionálové nebo ne. Je jedno, jestli jste v divadle každý den nebo jestli ho navštěvujete málo. Nic mě nepotěší tolik jako člověk, který řekne, že jde do divadla na základě toho, že jsme ho inspirovali my - a že už se to párkrát stalo!

5) Odkdy se věnujete divadlu a co vás k tomu vedlo?

Šimon: Moje první seznámení s divadlem na vlastní kůži bylo ve čtyřech letech, kdy mě rodiče přihlásili do prvního dramatického kroužku. Od té doby se mě už divadlo vůbec nepustilo. Vystřídal jsem několik kroužků, nazkoušel spousty projektů a věnoval se divadlu jak to jen šlo. Co mě k tomu vedlo asi nedokážu přesněji říct. Podle rodičů jsem byl od mala showman, tudíž v něčem tak úžasném jako je divadlo jsem se zkrátka a dobře našel.

Edith: U mě to bylo zhruba v pěti letech, kdy jsem poprvé navštívila scénu MdB a představení Sněhurka a sedm trpaslíků. Od té doby jsem do divadla chodila radši a radši. Do dramaťáku jsem chodila pár let na základní škole, ale z osobních důvodů jsem se herectví přestala věnovat a zaměřila se na divadelní dramaturgii. Vlastně ani nevím, kdy přišel ten opravdový zlom a kdy (a proč) jsem začala divadlo vnímat tak, jak ho vnímám dnes, ale jsem za to ráda. Divadlo mi dalo strašně moc.

6) Dokázali byste si představit život bez divadla nebo kultury obecně?

Šimon: Absolutně vůbec. Tím že divadlo dělám úplně od mala, už ho beru jako samozřejmou součást života. Nikdy mě nenapadlo, že za život zažiji nějakou situaci jako přišla teď s koronavirem. Pro mě to bylo od čtyř let poprvé, co jsem zažil tak dlouhou dobu bez divadla a živé kultury obecně. Bylo to náročné. Spousta divadel se kvůli karanténě dostala až do existenční krize, což mě velmi mrzí a to, že se nyní celá situace zase vrací je ještě horší. Myslím moc na všechny, kteří se s následky koronakrize budou ještě dlouze potýkat a rád bych apeloval na všechny diváky, aby se nebáli chodit do divadel a svá oblíbená divadla v této době podporovala. Bez vás to nepůjde.

Edith: Ne. Situace, ve které teď všichni jsme, je pro mě pořád jako nějaká noční můra. Lidi potřebují kulturu a kultura potřebuje lidi. Proto vás prosíme, choďte do divadla. Podporujte kulturu.

7) Jste radši diváci nebo součástí představení?

Edith: Na divadle jsem za ty roky zastávala různé pozice. Byla jsem režisér, byla jsem dramaturg, byla jsem herečka, a dokonce i zvukař (DVAKRÁT). Navíc studuju film, který sice je něco zcela jiného než divadlo, ale pomohl mi si uvědomit to, co už dnes beru jako samozřejmost - jsem teorik. Být přímou součástí představení je úžasný pocit, ale sedět v hledišti, vidět roztahující se oponu a být vtáhnuta do příběhu, to je pocit, který bych nevyměnila za nic na světě.

Šimon: Jít do divadla jako divák je pro mě neskutečným zážitkem a taky že se o to snažím co nejčastěji. Přesto má pro mě asi větší kouzlo, když můžu být sám součástí představení. Na rozdíl od Edith, která už si v divadle i u filmu vyzkoušela několik pozic, a orientuje se proto více v té teoretické stránce, já mám divadlo i film nachozené pouze z herecké pozice a ono i to má svoje kouzlo. Pokaždé když dostanu nový scénář, novou postavu, otevírá se přede mnou dobrodružná výprava za nazkoušením toho nejlepšího. Baví mě proces zkoušení. Hraní daného představení, interakce s diváky, to už je potom za odměnu.

8) Může divadlo, podle vás, vyřešit sociální problémy dnešní doby, jak tomu bývávalo dřív?

Šimon: Určitě. Divadlo je lékem na spoustu věcí. Zobrazuje jak nereálné situace, tak i ty reálné, u kterých moc dobře víme že se staly nebo stát můžou. Řešení daných situací ve skutečném životě už je potom na nás. Když se ale například na divadle setkáte s tím že postava řeší podobný problém jako vy, může vám nevědomky pomoct a poradit jak dál, když si vy sami nevíte rady. Divadlo následně funguje jako jakási forma terapie a takhle to nefunguje pouze na jednotlivce, ale i na společnost jako celek. Návštěva divadel výrazně prohlubuje sociální cítění, jelikož dává divákovi možnost prožít si situace, které by jinak nezažil nebo o kterých by ho vůbec nenapadlo přemýšlet.

Edith: Nevím, jestli vyřešit je to správné slovo. Myslím, divadlo na problémy spíše poukazuje. Vyřešit si je musíme sami. Rozhodně ale může pomoct a přispět řešení nejen sociálních problémů.

9) Máte nějaký nezapomenutelný divadelní zážitek?

Šimon: Každá návštěva divadla je pro mě zážitkem. Ať už odcházím pozitivně či negativně naladěn, vždy ve mně něco zůstane a o to jde. Co bych ale mohl vypíchnout a na co nikdy nezapomenu, je představení Jesus Christ Superstar, které jsem měl tu možnost vidět v Londýně jako open-air představení. To bylo něco neskutečného a velmi mě to inspirovalo i do budoucích projektů.

Edith: Těch je spousta! Nevím, který bych vypíchla, ostatním by to mohlo být líto.

10) Na, co se můžou vaši fanoušci těšit?

Edith: Těšit se můžou na velkou spoustu nejrůznějších překvapení, soutěží a miniprojektů, které budou potřebovat i pomoc z vaší strany.

Šimon: Je toho spousta, ale přece vám vše neprozradíme, že? Za sebe můžu říct že momentálně domlouváme spoustu krásných spoluprací na které se těším i já sám a že se snažíme dát dohromady koncept něčeho zbrusu nového, abyste se s námi nemuseli potkávat pouze v té psané formě. Pokud všechno vyjde jak má, bude to jízda. Co k tomu ještě tak dodat? Prostě nás sledujte ať vám nic neunikne!

11) Po divadle jdete radši na víno nebo pivo?

Šimon: Rozhodně víno. Nejsem pivař. :))

Edith: Tohle je jedna z věcí, ve kterých se rozcházíme. Ačkoliv vínem nepohrdnu, jsem rozená pivařka!