Jsme v něčem jiní?

Pro mnohé z nás je divadlo místem, kde můžeme zapomenout na všední radosti i starosti. Místem, kde se můžeme ponořit do životů jiných a prozkoumat místa na která bychom se normálně nepodívali. K divadlu však nepatří pouze samotná návštěva oné kouzelné budovy a zhlédnutí představení. Divadlo je pro mnohé společenskou událostí na kterou se těší mladší i starší klidně i měsíce dopředu. České divadlo je však v mnoha věcech specifické od těch velkých scén jako je Broadway nebo divadla na West Endu. Nebo se snad pletu?

Před pár lety jsem měl možnost navštívit dvě divadelní představení v Londýně a můžu vám říct, je to přesně jeden z těch zážitků které v životě nezapomenete. Open-air produkce slavného muzikálu Jesus Christ Superstar byla naprosto dechberoucí. V životě jsem neviděl kvalitnější představení které by mě jako celek tak uhranulo. Druhým představením byl samozřejmě legendární muzikál Bídníci protože, řekněme si to narovinu, co by byla návštěva Londýna bez shlédnutí Bídníků. Vždyť to je nutnost! Jedna věc mi ale utkvěla v paměti a donutila mě přemýšlet. Nikde jsem neviděl diváky ve společenském oděvu. Dámy neměly noblesní večerní šaty a pánové zase postrádali oblek. Tento fakt mě poněkud zarazil. Přece když jdeme do divadla třeba tady u nás v Brně a je jedno co za divadlo to je, vždy se v něm někdo v tomto společenském oděvu najde. A potom mi to došlo.

Tyto velké světové scény totiž nejsou primárně určeny k velké společenské události - samozřejmě něco jiného je návštěva těchto "menších" scén a návštěva Národního divadla - ale slouží hlavně jako určitý typ atrakce pro návštěvníky. Jedná se o turistický cíl. Tady u nás bude vždy v daném divadle převládat obecenstvo z řad obyvatel města ve kterém se divadlo nachází. Mohou to být skalní fanoušci, předplatitelé nebo pouze diváci, kteří si jednou za čas přijdou udělat hezký večer ve společnosti kultury. Zahraniční velké scény jsou v tomto jiné. Mezi diváky často sedí cizinci, kteří, jak už jsem řekl, berou divadlo jako součást nějakého turistického zážitku. Nečekejte proto při návštěvě těchto zahraničních divadel přehlídku nádherných šatů či obleků. Setkáte se spíše se svetry či klidně i džínami.

Etiketu a celkové základy slušné chování zde samozřejmě najdete, bez toho by nebylo divadlo divadlem. Přesto se místy velmi neformální oblečení na vašem celkovém zážitku podepíše. Nebojte se ale, že byste přišli o nezapomenutelný večer ve společnosti těch nejkvalitnějších herců, zpěváků, tanečníků, osvětlovačů, kulisáků, zkrátka všech kteří se na představení podílí. Kde jinde je taky hledat než na těchto světově proslulých scénách.

Šimon Hrdlička