Divadelník - BuranTeatr

Ve chvílích, kdy se čas zastavil a kdy divadla zela prázdnotou, BuranTeatr učinil velké rozhodnutí. Uvedení premiéry v době, kdy většina divadel ani nezačala hrát, je záležitost příjemná, avšak náročná. A přece se tak stalo.

A tak jsme se po měsících divadelní pauzy, kdy už se u nás pomalu začínaly objevovat abstinenční příznaky, vydali 12.6. na předpremiéru představení Divadelník, které divadlo BuranTeatr oficiálně odpremiéruje až v září.

Dojmy byly velké. Hodně toho jistě udělal i fakt, že se jednalo o první představení po dlouhé, dlouhé době, kdy jsme sledovali pouze online záznamy. Fyzické divadlo tak najednou mělo úplně jinou hodnotu. Avšak je jisté, že stejně silně představení působí ve chvíli, kdy na celou situaci zapomeneme, což lze jen těžko.

Scéna byla prostá, vlastně bych řekla, že tam ani žádná není. Během celé první poloviny představení se pracovalo hlavně se židlemi a několika dalšími rekvizitami. Ve druhé polovině se před námi postupně objevovalo jeviště na jevišti, čímž se dostáváme k obsahu. Divadelník pan Bruscon společně se svojí rodinou přijíždí do malé vesničky, aby zde odehráli své představení. Jak divákovi brzy dojde, hlavní hrdina divadlem žije. Žije jím mnohem víc než ostatní členové jeho rodiny. Žije jím natolik, až to hraničí s naprostou šíleností. Ta se postupně zvětšuje, přičemž na konci může divák s úplným klidem říct, že Bruscona nenávidí. Sledujeme běžné okamžiky ze života člověka, který svojí vášní ničí sebe i svoji rodinu. Představení odhaluje, jak nebezpečné divadlo je ve chvíli, kdy člověka naprosto pohltí.

Roman Groszmann v hlavní roli podal fascinující výkon. Jakoby jeho postava sama celou dobu hrála roli. Jeho divadelník byl divadlem zkrátka naprosto pohlcený a svým vystupováním vzbudil v lidech emoce nenávisti i lítosti nad osudem této - vlastně nešťastné - postavy. Velkou část představení jsme společně s Romanem Groszmannem mohli vidět Miroslava Ondru, který ztvárnil postavu Hospodského. Ten zde především naslouchal výlevům právě Bruscona, častokrát aniž by odpovídal. Divák zde mohl vidět skutečný herecký um - Miroslav Ondra ztvárnil tuto postavu zcela bravurně a mě osobně zaujal jeho výkon snad nejvíce ze všech. V roli Brusconovy ženy jsme mohli vidět Kamilu Zetelovou a jako jejich děti se představili Nikol Wetterová a Jakub Spišák. Nutno podotknout, že co se týče herecké složky, nebylo zde zaškobrtnutí.

Jak už jsem říkala, dojmy byly velké. Převyšovalo zde znepokojení a respekt k divadelnímu i jinému umění, které vás může kdykoliv pohltit a už vás nepustit. Kde leží ona hranice mezi láskou k činnosti a posedlostí jí?

Edith Bodečková